Pro peníze všechno!

Už je to nějaký pátek, co jsem se vrhnul do velmi obtížné disciplíny ryze amatérského fundraisingu. Vyhrabal ses, chlapče, z těžkého zranění páteře při autonehodě? Začal jsi – i přes negativní prognózy některých lékařů – zase běhat? Potkal ses, chlapče, při rekonvalescenci v Rehabilitačním ústavu Kladruby s mnoha vozíčkáři, kteří tě inspirovali, a přemýšlíš, jak bys jim mohl pomoct? Co třeba tím běháním?!

Myšlenka jednoduchá, realizace už tak jednoduchá není. Naštěstí se u nás v tu dobu už začíná etablovat charitativní princip „nadři se a zaplať“, jak jsme mu se členy Sportovního klubu vozíčkářů Praha začali říkat. Přichází z Británie a jeho podstata je následující: Vymyslíte nějakou věc, výzvu – čím šílenější, tím lepší. Za každý svůj uběhnutý kilometr, ale třeba i vstřelený gól, zasažený terč, odehraný zápas, dosaženou metu… pošlete na sbírkový účet nějaké neziskové organizace drobný či nedrobný příspěvek a snažíte se k témuž přesvědčit také své blízké i vzdálenější okolí, které jistě osloví vaše vůle, nadšení, vytrvalost.

V Británii to funguje znamenitě. Stačí být třeba stárnoucí sekretářka středně velké firmy, která si před sebe položí výzvu ve formě zaběhnutého maratonu, prvního v životě. Ve prospěch organizace starající se například o nemocné postižené chorobou XY, o oběti trestných činů, o pozůstalé po hasičích či policistech zahynuvších při výkonu služby… Obdiv příbuzenstva ani okolí na sebe nenechává dlouho čekat, nabírá formu solidární pomoci a blyštivé libry se na sbírkový účet jen hrnou. Jestli někdy poběžíte nějaký maraton za Lamanšským průlivem, určitě si všimnete, že něco takového je případ jistě větší poloviny všech domácích startujících.

V roce 2012, kdy jsem se chystal oběhnout Island formou 30 maratonů za 30 dnů, to zafungovalo výborně. Částku, kterou jsme tenkrát chtěli po domluvě s vozíčkáři vysbírat, jsme na transparentní sbírkový účet dostali ještě před mým odjezdem. Nakonec se vysbíral více než pětinásobek cílové částky a podobnou sbírku se podařilo s pomocí islandských přátel rozjet i na severském ostrově.

Bude to ale fungovat i teď? V turbulentním roce 2026? Z opatrnosti volím výzvu těžšího kalibru. Snad v dnešní záplavě všelijakých influencerských a youtuberských počinů najde taky svoje místo na slunci. Na cílové částce ale nešetřím: 420 000 korun. To je priorita číslo jedna letošního projektu – přeběhu z nejjižnějšího bodu Finska na nejsevernější bod této skandinávské země každodenní maratonskou vzdáleností. Pomocnou ruku podává skupina ČSOB ve formě svého matchigového fondu. Stačí tedy vyběhat a vysbírat „jen“ 210 000 korun, aby bylo dosaženo cílové částky.

Ve chvíli, kdy tohle píšu, jsou na účtu 2 % z celkového záměru. Na sever odlétám za dva týdny a budu se snažit dokázat něco, co jsem ještě nikdy nezkoušel – uběhnout 42 maratonů za sebou. Podaří se to? Nevím. Běh na velmi dlouhé vzdálenosti je obrovská houpačka euforie a vyčerpání, depresí a návalů síly, naplnění a prázdnoty, náhody a jistoty. Čeho chci ale určitě dosáhnout, je stoupnout si tohoto června před zástupce spřízněných vozíčkářů a radostně zahlásit: Je to tam! Mise splněna, kapříci připluli, cílová částka dosažena!

Co pro to můžu udělat? Nadechnout se a běžet. A věřit. Pro peníze všechno!

A co pro to můžeš udělat Ty? Přidej se: 42 maratonů napříč Finskem | Darujspravne.cz