O NOHÁCH A LIDECH

Běhání naboso z obou stran

Ahoj, Levá a Pravá, tak jaká u vás? Můžete mluvit? Čistej vzduch?

P: Ale jo, hele, v klidu, co potřebuješ? Se klidně vypovídej, Frištenský.
L: No dobře, no. Pravá, ta má tak akorát co mluvit, je úplně v pohodě. Ale co já?! Vždycky když se něco semele, odnesu to jenom já. Pravá, ta si jenom píská.
P: Bych to zase tak nepřeháněla, Levá. Musíš si uvědomit, že se máme líp než kdykoli předtím. Možná nás to bude ještě chvíli bolet nebo trochu studit, ale co! Co nás nezabije, to nás posílí. Hele a podívej se na naše svaly. Copak ty nevidíš, Levá, jak nám rostou? Jak sílíme a jsme stále zdravější? Jukni na naše klenby, ty teďka pružej, co?! Tak si nestěžuj a makej, vždyť jsem ve všem s tebou, kámo!

Dobře, dobře, je vidět, že ne na všem se úplně shodnete… Ale co se tedy vlastně stalo? Co to na přelomu roku vstoupilo za novinky do vašeho života?

L: Ále, páníček si usmyslel, že se trochu navrátí k přírodě, prostému životu a vzal to pěkně od podlahy. Tedy ne od Přemka, ale od nás, nohou. Začal ti čoveče běhat naboso, což je tedy určitě výborný nápad, ale odneseme to především my.
P: Vždyť jsme v pohodě, simtě! Ještě chvíli a uvidíš, jak se ti to začne líbit. Budem válet i na štěrku – a ještě si u toho upevníme naše zdraví a pomůžem i zbytku těla. Akupresura rulez!

Jak se to proboha stalo?

P: Páníček se potkal s Júliem Pataky. To je takový ten fanatik, co běhá naboso už asi osmnáct let, i maratony, a ještě ho to neskolilo, ba právě naopak. Tak si náš pantáta řekl, že na tom asi něco bude a že se musí přesvědčit na vlastní kůži.
L: Ehm, no promiň, na naši kůži!
P: No dobře, ale musíš uznat, že od té doby už jsme se viděly s několika nohama dalších boso-šílenců a všechny byly zdravé jak řepy. No, vzpomeň třeba na toho Dietmara Mücke v Německu! Jeho nohy si v klidu běhají naboso i 24hodinové závody. A jaké to jsou kabrňačky. Já chci být taky taková!
L: Já taky, jen mě štve, že to vždycky odskáču jenom já!

To už přišla i nějaká zranění? No to snad ne!

L: No, právě že přišla! Už jsem si dvakrát narazila patu o nějaký ostrý kamínek – a mám tam podlitiny! A jednou už mi páníček vyběhal i velký puchýř pod ukazováčkem!
P: Levá trochu přehání. Bebí sem a bebí tam! Ty podlitiny, o kterých je řeč, nejsou větší než hlavička od sirky. A ten puchýř nebyl větší než dvoukoruna a už je dávno za námi. Teď po sobě nechal takové tvrdší místo, takže se Levé bude v terénu běhat ještě líp než mně.

A co tím vlastně váš páníček sleduje?

P: No, otužuje nás a sílí, takže pak vydržíme déle běhat a s menší námahou.
L: No jo, náš páníček pořád blbne! Založil společně s tím Patakym Školu běsého bohání a za každý kilometr věnují určitou částku Sportovnímu klubu vozíčkářů Praha. Kdokoli se může přidat!
P: Tak vidíš, dvě mouchy jednou ranou. Budou z nás vytrvalé kulturistky a ještě pomůžeme dobré věci!
L: No, ale slyšelas některé ty doktory?!

Ale, ale, to mě zajímá! Co říkali lékaři?

P: Mají strach o klouby, chrupavky, straší nějakou artrózou nebo co…
L: Já jako nechci rejpat, jo, ale jestli myslíš toho samého doktora, co já, tak ten ani nevěděl, jak se takové slovo „artróza“ píše. Tak jakej to byl asi doktor?!
P: No, myslím, že se s Levou nakonec v tom podstatném shodneme – běhání naboso nás moc baví a určitě v tom budeme pokračovat, dochtór nedochtór.
L: No tak určitě!

A můžete se už pochlubit nějakým výraznějším pokrokem? Co pro vás bylo nejtěžší?

P: Chlubit, to se tedy jako můžem. Už jsme tady s Levou dali naboso i dvanáct kilometrů.
L: Ale nejlepší asi bylo, jak jsme dávali těch sedm kiláků na sněhu a ledu, to mě bavilo. Jak nám to klouzalo, to byla legrace – a ani to vlastně moc nestudilo.
P: Největší maso zatím bylo na jihu Čech ta zasněžená, uježděná silnice posypaná štěrkem. Ale páníček nás vcelku rozumně po čtyřech kilometrech zase obul. Přeci jen musíme trénovat pozvolna, že.

No a jaké společné plány máte do budoucna?

P: Ještě tenhle rok spolu dáme maraton! Viď, kámo?! Začneme ale postupně, teď v dubnu nás chce páníček provětrat na půlmaratonu a do května ještě trochu natrénovat.
L: No už se těším, jen doufám, že si na mě dá větší pozor!

Děkuji za rozhovor a přeji vám ještě mnoho skvělých boso-kilometrů!

Rozhovor s nohama Reného Kujana zaznamenal René Gát.

Závěrečný apel bosých nohou

V roce 2014 uběhne náš páníček po 17 letech svůj první maraton naboso. Projekt běsého bohání je věnován sportovníkům ze Sportovního klubu vozíčkářů Praha. Za každý naboso naběhaný kilometr posílá náš pantáta vozíčkářům korunu. Máte-li rádi magory, výzvy a sny, prosíme, připojte se! I malý dar je velká pomoc. Můžete sledovat naše výkony a za každý boso-kilometr věnovat určitou částku, nebo si začněte plnit svoje vlastní sportovní sny, přijďte za námi se svým vlastním projektem, staňte se Spojenci sportovců na vozíku!

Tento článek byl připraven s laskavou podporou reflexních terapeutů manželů Patakyových.

Naběhané kilometry naboso a další informace sledujte zde.

Etymologické vysvětlivky:

Běsé bohání
běs – Člověk musí být trochu běsný, pustí-li se do takového experimentování, co říkáte? Přinejmenším v očích běžné populace.
bohání – Bohání je něco mezi vzýváním boha a rouháním. Možná jsou bosí běžci blíže Všehomírovi, určitě jsou blíže přírodě, zemi, Zemi. Možná se jen bezbožně rouhají a vysmívají se Stvořiteli přímo do tváře. A možná dělají to všechno najednou.